Neuvěřitelným chovatelským úspěchem se nyní může pochlubit jihlavská zoo – narodila se zde dvojčata levharta sněžného. Populace levhartů sněžných, neboli irbisů, přitom ve volné přírodě v jejich domovině ve východní Asii stále klesá. Mláďata zatím obývají zázemí výběhu společně se svou matkou, již v průběhu prázdnin ale ošetřovatelé předpokládají, že budou k vidění i pro návštěvníky zoo. Sedmiletý otec se narodil v berlínské zoo, o rok starší matka je jihlavskou rodačkou.



Již celkem patnáct mláďat tohoto druhu jen potvrzuje, že v chovu a odchovu těchto ohrožených kočkovitých šelem patří Zoo Jihlava ke světové špičce (v roce 1999 byla odchována trojčata, to se opakovalo i o rok později, v roce 2003 dvojčata, v roce 2007 dokonce 4 mláďata od dvou chovných párů a před dvěma lety jedno mládě. Většina z nich putovala do zahraničních zoologických zahrad, jeden z jihlavských potomků je také otcem letošních mláďat v liberecké zoo).

Levhart sněžný je samotářský lovec obývající nejvyšší hory světa (vyskytuje se v hornatých částech Asie - od Afghánistánu po západní Čínu). Protože jsou v těchto nehostinných končinách skupinky kopytníků rozptýleny na velkém prostoru, potřebuje levhart poměrně rozsáhlé teritorium. Jeho hustá, nádherně vybarvená srst ho chrání proti spalujícím paprskům letního slunce stejně jako proti mrazivé zimě.


Březost u levhartů trvá 14 týdnů, mláďata jsou tmavší než jejich rodiče. Zhruba ve dvou měsících začínají přijímat pevnou potravu, matka je však stále ještě kojí.
Navzdory veškeré mezinárodní ochraně je dosud pronásledován pro svou krásnou kožešinu. Člověk také snížil stavy živočišných druhů, které jsou jejich kořistí (horské kozy a ovce, jeleni a divoká prasata). Ve volné přírodě se tedy v dnešní době vyskytuje poměrně nízká populace. Mezinárodní konzervační unie (IUCN) odhaduje maximálně 6 a půl tisíce sněžných levhartů, bohužel, jejich populace stále klesá.