
Podle výsledku výzkumu Commservis.com vyhořelí neumí odpočívat, jakékoliv rozptýlení od práce jim navozuje hluboké pocity viny. Sociální život a každodenní interakce jsou pro oběti syndromu vyprahlosti noční můrou. Lidem se vyhýbají a při jednání s nimi bývají cyničtí a otupělí. Syndrom vyhoření provází poruchy spánku, nechutenství, dýchací a trávicí obtíže, chronická vyčerpanost, výpadky paměti či vysoký krevní tlak.
„Nejohroženějšími pracovníky jsou ti, kteří často v rámci své profese komunikují s lidmi. Přední příčky žebříčku zaměstnání náchylných k vyhasnutí patří takzvaným pomáhajícím profesím, ve kterých jsou zaměstnaní kromě každodenního stresu navíc vystaveni vyčerpávající komunikaci s klienty a vysoké psychické zátěži,“ vysvětluje Tomáš Zdechovský. Podle něj se syndrom vyhoření nejčastěji vyskytuje u lékařů, zdravotních sester, psychologů a psychoterapeutů, sociálních pracovníků či učitelů. „U osob nezaměstnaných se syndrom vyprahlosti objevuje jen výjimečně,“ dodává Zdechovský.
Syndrom vyhoření se týká každého osmého
V Česku se výzkumem stresu zabývají v Neurolaboratoři Commservis.com v Hradci Králové. Díky přístroji na bázi měření EEG během několika prvních měsíců zjistili u každého osmého člověka výraznou míru stresu s předpokladem k syndromu vyhoření. „První věcí je u člověka zjistit syndrom vyhoření, druhou je pak něco s tím dělat,“ vysvětluje neurospecialista Adam Dušek.
„Včasné zjištění člověka s potenciálním syndromem vyhoření dokáže firmě ušetřit obrovské náklady spojené s léčením a náhradou tohoto člověka. Problém je pak v případě, pokud se jedná o klíčové zaměstnance,“ dodává Dušek.
Martina Honsová